Hospoda plná duchů
&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&
Hospoda plná duchů
V Rohově na hranicích Moravy a Polska, existuje hospoda, která má s duchy mnoho společného. Žijí v ní a jednu místnost trvale obývají. Už když vejdeme dovnitř, dýchne na nás nepoznaný svět. Šamotová pec, ve které se topí bukovým dřevem, nenechá nikoho na pochybách, že jídlo z ní bude opravdu skvělé. Nese také příznačný název Golem, kterého zde uvidíme asi v metrové podobě. Místnost kterou obývají místní duchové Komárkových, je od lokálu oddělena. Tato velice stará budova se dědí z generace na generaci a jak sám říká její majitel, všechno se musí dělat s láskou, i práce. Původní hospodu na návsi vystavěl pradědeček majitele kolem roku 1900. Výčep se zdobil dobovými fotografiemi a mezi nimi je i obrázek, jak hospoda vypadala ve třicátých letech. V roce 2001 se na Slovensku konečně našel fachman, který postavil pec podle plánku namalovaném na vedlejší zdi. Celá stavba trvala pouhé tři dny.
Na dvoře je studna a
plaňkový plot, šenkýřka uvnitř nalévá v lidovém kroji. Celý interiér
dotvářel malíř a řezbář Stanislav Mika. V místnosti duchů se nikdy nekouří,
ale po chvíli sezení na každého dýchne závan starých časů. Ocitnete se v jiném
světě a najednou cítíte, že tu s vámi ještě někdo je. I když je neslyšíte
ani nevidíte, vnímáte cosi kouzelného, co působí velice příjemně. Duchové si
svoji místnost střeží, a tak není divu,že ten, kdo přišel se zlými úmysly, v ní
dlouho nevydrží. Ti ostatní ale poznají, že i s duchy se dá žít.. Stejně
tak jako se spoustou Poláků a Čechů, kteří tu u dobrého jídla a pití tráví
večery. Takové, které jsou úspěchem zdraví, protože se při nich hlavně povídá
někdy až do božího rána. Lidská slova a láska jsou oporou jak pro zdravé, tak
nemocné. A to vědí nejen místní lidé, ale i duchové z Rohova.
&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&