Magický Vízmburk
Magický Vízmburk
Nad údolím Úpy u Havlovic, v okrese Trutnov, najdete přímo magickou zříceninu gotického hradu Vízmburk. Posledním majitelem panství a hradu byl Jiřík z Vízmburka, člen rodů panů z Dubé, oddaný zastánce Jiřího z Poděbrad. Přikláněl se k názoru svého krále, že třeba a by v pohraničí Čech zavládl kli, a tak souhlasil s odprodáním hradu Slezanům. Roku 1447 se k Vízmburku přihnalo slezské vojsko a hrad se začal otřásat mohutnými výbuchy. Dílo zkázy dovršil oheň. Hrad, vydán na pospas živlům a času, pohřben ve valstních troskách, zarostl křovím, ostružiním a lesem. Až na základě archeologického výzkumu v letech 1972 – 1985 vydal svědectví o své velikosti a slávě.
Jako takřka každý hrad, i tento je opředen pověstmi. Ty zdejší se týkají především podkladů a podle legend byl vízmburkským poklad již několikrát nalezen..Podle jedné z pověstí se chudé děvečce, Antošce z Havlovic zaběhla na Květnou neděli do hradu jalůvka. Spolu s malým hošíkem , Petříkem, se ji snažila dohonit. Jalůvka však zmizela v podzemí, proto ji Antouška následovala chodbou, až přišla do sklepení plného pokladů. Odložila Petříka, nabrala si zlato a spěchala ven. Teprve venku si vzpomněla na Petříka a rychle se pro něj vrátila. Ven na denní světlo se již nedostali – brána z podzemí byla zavřená. Otevřela se teprve příští Velikonoce. Antoška i s Petříkem utíkala domů s sebou si odnesla i velkou hroudu zlata. A protože již žádný člověk nebyl tak hodný jako chudá Antoška, brána se už nikdy nikomu neotevřela.
V jiné pověsti se o Velikonocích zatoulal do podzemí hradu též Petřík, syn chudé vdovy. Matka ho dluho zoufale hledala, až ho našle v jedné chodbě hradu. Rychle Petříka vynesla ven. Zjistila že vchod se za nimi ihned zavřel. A tak se jí splnila předpověď neznámé kořenářky sbírající v lese byliny, že najde veliký poklad. Našla poklad- svého syna. Doma pak Petříkovi z kapes vyndala zlaté šperky a tak měli do konce života vystaráno. A stejně jako v případě Antoušky – nikdo nebyl už tak hodný , jako chudá vdova, proto se nikomu jinému vchod do podzemí už neotevřel.
Poklad se údajně podařil najít i Josefovi Petrů, jenž měl přezdívku Sekáček Dobášek a který žil ve Lhotě u Kostelce. Ten se na Velký pátek vydal do lesa. Když sbíral dříví kolem hradní zříceníny, sedl si na pařez. Nacpal si fajfku aby si zakouřil, když najednou uviděl, že pod zdí je mezi kameny velká díra a vchod do ní září modravým světlem. Vlezl do díry a dostal se do chodby. V modravé záři plamínků uviděl dvě železné truhly. V koutě za nimi bylo plno zlata a stříbra. Dobášek si chtěl nabrat zlato, ale najednou se na truhlách zjevili dva kocouří,kteří měli naježené hřbety a začali se zvětšovat.Dobášek běžel ven pro klacek, aby je mohl odehnat, ale po vchodu do podzemí už nebylo ani památky. Dlouho chodil kolem hradu,ale vchod nenašel. Svoji příhodu vyprávěl i sousedům, a tak se čas od času v rozvalinách objevil někdo, kdo obracel kamení a marně hledal vchod do podzemí.
,,Poklad“ se ale skutečně podařilo najít, a to 6.6.1882. Vít Myl ze Lhoty u Kostelce našel v sutinách hradu hrneček a v něm 68grošů krále Václava. A když se jedné bouřlivé noci v roce 1896 zřítila kamenná zeď , hledači pokladů našli v těchto místech hromádku starých, věkem zežloutlých , lidských kostí. A pokud chcete spatřit i nějaký ten přízrak, vydejte se sem v pravé poledne. To je tu prý možno spatřit přízrak dávného majitele hradu v černém plášti a klobouku, jak kráčí směrem k hradní bráně.
