Počátky řeznictví v Čechách a na Moravě
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
Řeznictví v Čechách a na Moravě
První řeznické organizace existovaly už ve starém Řecku. Také v Římě bylo toto řemeslo velmi časté a panovnické dvory byly zásobovány zvláštními dodavateli masa.
Zdá se, že řeznické povolání bývalo ve starých dobách spojeno s určitými rituály, které vznikaly jako součást obětních zvyků,provázejících zabíjení dobytka.
První úřední doklad o existenci řeznického cechu v Čechách pochází z r. 1337. Tehdy obdrželi budějovičtí řezníci od Jana 
Lucemburského ,,práva řezníků pražských“. Z toho je zřejmé, že v té době už i v královské Praze existoval podobný cech. Je známo, že erbovní znak českých řezníků byl už v roce 1310 polepšen o stříbrného lva v červeném poli – snad jako dík za to, že příslušníci cechu občas se sekerami v rukou pomáhali královské korouhvi v bitvách s nepřáteli.
Obecně je se středověkem spojována nedokonalost a primitivnost řízení lidských činností a všeobecně nízká úroveň organizace života . Pokud však jde o zásobování masem, nebyla na tom středověká královská města tak špatně. Ve většině z nich existovala hustá síť řeznických prodejen, tzv. masných krámů. Pravidelně nakupovat v nich mohli jenom zámožní měšťané. Počet těchto prodejen ve srovnání s hustotou obyvatelstva byl však pozoruhodný. Tak například nevelký Český Brod měl už na začátku 15.století takových prodejen 
řeznických krámů bylo i v jiných městech- např. v Olomouci, Vodňanech, Plzni, Brně a v Budějovicích.
Pokud jde o Prahu, připadal jeden masný krám v průměru na 18 měšťanských domů (v 15.stol.). Řezník býval prakticky v každé ulici a na každém náměstí.
Řezníci byli lidmi velmi váženými a ctěnými. Pokud se uměli svými nástroji znamenitě ohánět, přinášelo jim to nejen zisk, ale i všeobecnou úctu.
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
